Tento příspěvek obsahuje přehlednou infografiku, která názorně demonstruje hlavní argumenty a fakta selhání soudů všech stupňů, až po Ústavní soud. Ukazuje také, proč je organizované obsazování soudců v právním státě nepřijatelné.
Stížnost k ESLP prošla prvním sítem a soud shledal, že mohlo dojít k porušení Úmluvy. Jde o procesní krok, po kterém má vláda možnost se ke stížnosti vyjádřit. Ze stížností proti ČR bylo v posledních letech k vyrozumění vládě odesláno cca 10% stížností.
Odborná právní stanoviska k věcné kritice nálezu Ústavního sudu se shodují v tom, že senát ÚS se mnohočetně a výrazně odchýlil od dřívější judikatury ÚS, aniž by postupoval podle § 23 zákona o ÚS.
Kritizovaný nález ÚS obsahuje závěry prudce protiřečících dosavadní ustálené judikatuře ÚS, obsahuje pasáže vzájemně si protiřečící a rovněž pasáž spekulací nahrazujících důkazy,
Nálezem ÚS byly bohužel vyčerpány opravné prostředky dostupné v rámci českého právního systému. Nezbylo, než se obrátit na Evropský soud pro lidská (ESLP) se stížností, že ČR porušila v tomto případu právo ne nestranný soud zřízený zákonem.
Prvním problematickým aspektem nálezu IV. ÚS 2404/23 je skutečnost, že rozhodující senát se zjevně a výrazně odchýlil od dřívější judikatury ÚS, aniž by postupoval podle § 23 zákona o ÚS, tedy aniž by věc postoupil k posouzení plénu.
Účelová výměna soudců a advokátů provedená žalovanou stranou byla předmětem řízení žaloby o zmatečnosti. Soudy však opakovaně odmítly návrhy na provedení důkazů objasňujících okolnosti nedůvodného vyloučení zákonného soudce.
